úkon

Voir aussi : ukon

Tchèque

Étymologie

Dérivé de konat (« faire, exécuter »), avec le préfixe u-.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	úkon	úkony
Génitif	úkonu	úkonů
Datif	úkonu	úkonům
Accusatif	úkon	úkony
Vocatif	úkone	úkony
Locatif	úkonu	úkonech
Instrumental	úkonem	úkony

úkon \uːkɔn\ masculin inanimé

1. Opération, action.
   • Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které zajišťují účel dožádání. — (§ 13, odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.))

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

• zákrok

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage