červený

Slovaque

Étymologie

Du vieux slave чрьвєнъ, črĭvenŭ (« rouge »).

Adjectif

Nombre	Cas	Masculin		Neutre	Féminin
		Animé	Inanimé
Singulier	Nominatif	červený		červené	červená
	Génitif	červeného			červenej
	Datif	červenému			červenej
	Accusatif	červeného	červený	červené	červenú
	Locatif	červenom			červenej
	Instrumental	červeným			červenou
Pluriel	Nominatif	červení	červené
	Génitif	červených
	Datif	červeným
	Accusatif	červených	červené
	Locatif	červených
	Instrumental	červenými

červený \ˈt͡ʃɛr.vɛ.niː\

1. Rouge.

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave чрьвєнъ, črĭvenŭ (« rouge ») ; l'origine du mot est incertaine, peut-être le dérivé de červ (« ver »), avec le suffixe -ný : les chenilles de quelques insectes servant à produire la couleur rouge → voir cochenille, carmin et coccinus.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	červený		červená	červené
	vocatif	červený		červená	červené
	accusatif	červeného	červený	červenou	červené
	génitif	červeného		červené	červeného
	locatif	červeném		červené	červeném
	datif	červenému		červené	červenému
	instrumental	červeným		červenou	červeným
pluriel	nominatif	červení	červené		červená
	vocatif	červení	červené		červená
	accusatif	červené			červená
	génitif	červených
	locatif	červených
	datif	červeným
	instrumental	červenými

červený \ˈtʃɛr.vɛ.niː\ (comparatif : červenější, superlatif : nejčervenější)

1. Rouge.
   • Mezinárodní červený kříž.

     Croix rouge internationale.

   • Musíte stát na červenou.

     Vous devez vous arrêter au feu rouge.

Synonymes

• rudý

Apparentés étymologiques

• červen (« juin »)
  • červenec (« juillet »)
• červeň (« rouge »)
• červenat (« rougir »)
• červánky (« aurore »)
• infračervený (« infrarouge »)
• tmavočervený (« rouge foncé »)
• žlutočervený (« jaune-rouge »)
• Červená karkulka (« Chaperon rouge »)

Prononciation

• Tchéquie : écouter « červený [tʃɛrvɛniː] »

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage