jméno
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Du vieux slave имѧ, imę, génitif имєнє, imene qui donne imię en polonais, имя en russe, etc.
- Il fait partie de ces mots dont la déclinaison a été simplifiée sur la base du radical fléchi → voir rámě, rameno, břímě, břemeno, plémě et plemeno.
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | jméno | jména |
| Génitif | jména | jmén |
| Datif | jménu | jménům |
| Accusatif | jméno | jména |
| Vocatif | jméno | jména |
| Locatif | jméně ou jménu |
jménech |
| Instrumental | jménem | jmény |
- Nom.
- jméno s přídomkem.
- nom à particule.
- jméno s přídomkem.
- Prénom.
- Do knihy narození se zapisuje a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte, (…) e) datum zápisu a podpis matrikáře. — (ZÁKON o matrikách, jménu a příjmení)
- Sur le registre sont inscrits : a) le ou les prénoms de l'enfant, son nom de famille (…) e) la date et la signature de l'officier d'état civil.
- Do knihy narození se zapisuje a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte, (…) e) datum zápisu a podpis matrikáře. — (ZÁKON o matrikách, jménu a příjmení)
- Dénomination.
- jméno společnosti - raison sociale.
- Appellation.
- Renom, renommée, réputation.
Dérivés modifier
- jménem (au nom de)
- jmenování (nomination, appellation)
- jmenovaný (cité, appelé, nommé)
- jmenovat (nommer, appeler, citer, qualifier)
- jmenovec (homonyme)
- jmenovitý (nominatif)
- jmenovka (porte-adresse, porte-nom)
- jmenný (nominal)
- křestní jméno (nom de baptême)
- obecné jméno (nom commun)
- přídavné jméno (adjectif)
- příjmení (patronyme)
- rodné jméno (prénom)
- vlastní jméno (nom propre)
- zejména (en particulier)
Prononciation modifier
- tchèque : écouter « jméno [jmɛːnɔ] »
Voir aussi modifier
- jméno sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références modifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage