osamělý

Tchèque

Étymologie

 Composé de o-, sám et samý.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	osamělý		osamělá	osamělé
	vocatif	osamělý		osamělá	osamělé
	accusatif	osamělého	osamělý	osamělou	osamělé
	génitif	osamělého		osamělé	osamělého
	locatif	osamělém		osamělé	osamělém
	datif	osamělému		osamělé	osamělému
	instrumental	osamělým		osamělou	osamělým
pluriel	nominatif	osamělí	osamělé		osamělá
	vocatif	osamělí	osamělé		osamělá
	accusatif	osamělé			osamělá
	génitif	osamělých
	locatif	osamělých
	datif	osamělým
	instrumental	osamělými

osamělý \ˈosamɲɛliː\ masculin

1. Seul, isolé, solitaire.
   • Ta paní je velmi osamělá, nemá nikoho.

     Cette dame est très seule, elle n'a personne.

Dérivés

• osamělost