Afrikaans modifier

Étymologie modifier

Du néerlandais rijk.

Adjectif modifier

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.
  2. Abondant, copieux, plantureux, ample, large, profus.

Synonymes modifier

Prononciation modifier

Frison modifier

Étymologie modifier

Du néerlandais rijk.

Adjectif modifier

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.

Polonais modifier

Étymologie modifier

Déverbal de ryczeć.

Nom commun modifier

ryk \rɨk\ masculin inanimé

  1. Cri rauque.
    • Ani ryku, ani kwiku, sans un bruit.

Synonymes modifier

Prononciation modifier

Références modifier

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Déverbal de ryčet.

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif ryk ryky
Génitif ryku ry
Datif ryku rykům
Accusatif ryk ryky
Vocatif ryku ryky
Locatif ryku rycích
Instrumental rykem ryky

ryk \rɪk\ masculin inanimé

  1. (Poétique) Cri rauque.
    • Toť zářná hodina, kdy hustou travou
      se žene v cvalu s psů divokých vřavou,
      ve křiku, ryku, v krvi, lání, děsu
      a v dešti šípů s lukem nataženým,
      a v změti vlasů, s prsem obnaženým
      nezdolná Artemida, úžas lesů!
      — (José-María de Heredia, Honba, traduit par Jaroslav Vrchlický, 1893)

Synonymes modifier

Dérivés modifier

Références modifier