vzájemný
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Apparenté à zájem (« intérêt »), vzít (« prendre »), du vieux slave qui donne le polonais wzajemny (pl), le russe взаимный, vzaímnyj.
Adjectif modifier
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif
|
vzájemný | vzájemná | vzájemné | |
| vocatif
|
vzájemný | vzájemná | vzájemné | ||
| accusatif
|
vzájemného | vzájemný | vzájemnou | vzájemné | |
| génitif
|
vzájemného | vzájemné | vzájemného | ||
| locatif
|
vzájemném | vzájemné | vzájemném | ||
| datif
|
vzájemnému | vzájemné | vzájemnému | ||
| instrumental
|
vzájemným | vzájemnou | vzájemným | ||
| pluriel | nominatif
|
vzájemní | vzájemné | vzájemná | |
| vocatif
|
vzájemní | vzájemné | vzájemná | ||
| accusatif
|
vzájemné | vzájemná | |||
| génitif
|
vzájemných | ||||
| locatif
|
vzájemných | ||||
| datif
|
vzájemným | ||||
| instrumental
|
vzájemnými | ||||
vzájemný \vzaːjɛmniː\ (comparatif : vzájemnější, superlatif : nejvzájemnější)
- Mutuel, réciproque.
- Dobré soužití je většinou založeno na vzájemné ohleduplnosti.
Synonymes modifier
Dérivés modifier
Apparentés étymologiques modifier
Références modifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage