Voir aussi : BEL, bel, bèl, bël, beḻ, B.el,

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Apparenté à bílý (« blanc »), du vieux slave бѣлъ, bělu (« blanc »).

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif běl běli
Génitif běli bělí
Datif běli bělem
Accusatif běl běli
Vocatif běli běli
Locatif běli bělech
Instrumental bělí bělmi
Cas Singulier Pluriel
Nominatif běl běly
Génitif bělu bělů
Datif bělu bělům
Accusatif běl běly
Vocatif běle běly
Locatif bělu bělech
Instrumental bělem běly

běl \bjɛl\ masculin ou féminin (l’usage hésite) Note : le féminin est le plus fréquent (tableau de déclinaison supérieur).

  1. Blanc, couleur blanche.
    • Pláň rybníka svítila bělí.
      La surface de l'étang était d'un blanc éclatant.
  2. (Poétique) Blanc, symbole de la pureté, de l’innocence.
    • Neposkvrněná běl její kůže naznačovala, že pochází z nejvyšších kruhů.
      La blancheur immaculée de sa peau indiquait qu'elle était de noble naissance.
  3. (Vieilli) Farine de la plus haute qualité.
    • Páni vezmou běl pro sebe a sedláku zůstane holá otruba.
      Les riches s'approprient la meilleure farine et le paysan n'a que le son.

Références modifier