beznadějný

Tchèque

Étymologie

Dérivé de beznaděj (« désespoir »), avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	beznadějný		beznadějná	beznadějné
	vocatif	beznadějný		beznadějná	beznadějné
	accusatif	beznadějného	beznadějný	beznadějnou	beznadějné
	génitif	beznadějného		beznadějné	beznadějného
	locatif	beznadějném		beznadějné	beznadějném
	datif	beznadějnému		beznadějné	beznadějnému
	instrumental	beznadějným		beznadějnou	beznadějným
pluriel	nominatif	beznadějní	beznadějné		beznadějná
	vocatif	beznadějní	beznadějné		beznadějná
	accusatif	beznadějné			beznadějná
	génitif	beznadějných
	locatif	beznadějných
	datif	beznadějným
	instrumental	beznadějnými

beznadějný \bɛznaɟɛjniː\ (comparatif : beznadějnější, superlatif : nejbeznadějnější)

1. Désespéré.
   • Jsou mnohé příklady, kdy se lidé dostávali z naprosto beznadějných situací.

     Il y a beaucoup d'exemple de gens qui se mettent dans des situations désespérées.

Synonymes

• zoufalý

Antonymes

• nadějný

Dérivés

• beznadějně

Prononciation

• bɛznaɟɛjniː : écouter « beznadějný [Prononciation ?] »

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage