dělník

Tchèque

Étymologie

Substantivation de dělný (« laborieux, travailleur ») avec le suffixe -ík.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	dělník	dělníci ou dělníkové
Vocatif	dělníku	dělníci ou dělníkové
Accusatif	dělníka	dělníky
Génitif	dělníka	dělníků
Locatif	dělníkovi ou dělníku	dělnících
Datif	dělníkovi ou dělníku	dělníkům
Instrumental	dělníkem	dělníky

dělník \ɟɛlɲiːk\ masculin animé (pour une femme, on dit : dělnice)

1. Ouvrier.
   • Dělníci nespokojení s pracovními podmínkami vstoupili do stávky.

     Les ouvriers mécontents de leurs conditions de travail se sont mis en grève.

   • Nositeli vhodného třídního původu měly být podle teorie děti dělníků a členů zemědělských družstev a členů komunistické strany.

Quasi-synonymes

• pracovník, travailleur
• zaměstnanec, employé

Dérivés

• dělnický, ouvrier (adj.)
• dělnictvo, classe ouvrière
• dělníkův, d'ouvrier

Apparentés étymologiques

• dělat, faire

Prononciation

• tchèque : écouter « dělník [ɟɛlɲiːk] »

Voir aussi

• dělník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage