hřích

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave грѣхъ, grěxŭ, apparenté, avec le sens originel de « ce qui brule ou torture la conscience », à hořet (« bruler »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	hřích	hříchy
Génitif	hříchu	hříchů
Datif	hříchu	hříchům
Accusatif	hřích	hříchy
Vocatif	hříchu	hříchy
Locatif	hříchu	hříších
Instrumental	hříchem	hříchy

hřích \ɦr̝iːx\ masculin inanimé

1. (Religion) Péché.
   • Hřích je vymýšlet záhubu druhým.
2. (Par extension) Faute, péché.
   • Já pro Vás šílím a mám býti němý!

     Což je to hříchem, že Vás miluji? — (Jan Červenka, Což je to hřích?, 1890)

     Je suis fou de vous et je devrais être muet ?!

     Quel péché est-ce là que de vous aimer ?

Apparentés étymologiques

• hřešit, pécher
• hříšný, de péché, pécheur
  • hříšník, hříšnice, pécheur, pécheresse

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage