Étymologie

modifier
Du vieux slave кривъ, krivu qui donne krzywy en polonais, кривой en russe, krivý en slovaque, крив/kriv en serbo-croate ; plus avant, apparenté au latin curvus courbe »).

Adjectif

modifier
nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif křivý křivá křivé
vocatif křivý křivá křivé
accusatif křivého křivý křivou křivé
génitif křivého křivé křivého
locatif křivém křivé křivém
datif křivému křivé křivému
instrumental křivým křivou křivým
pluriel nominatif křiví křivé křivá
vocatif křiví křivé křivá
accusatif křivé křivá
génitif křivých
locatif křivých
datif křivým
instrumental křivými

křivý \kr̝̊ɪviː\ (comparatif : křivější, superlatif : nejkřivější)

  1. Courbé, courbe, tordu, pas droit.
    • Opíral se o křivou hůl.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  2. Bombé, pas plat.
    • Na křivém povrchu silnice se po dešti vytvořily kaluže.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  3. Faux.

Synonymes

modifier

Antonymes

modifier

Dérivés

modifier

Références

modifier