klíč
: klic
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Du vieux slave ключь, ključь qui donne le polonais klucz, le croate ključ, le slovaque kľúč, le russe et ukrainien ключ, etc.
- Plus avant, apparenté au latin clavis.
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | klíč | klíče |
| Génitif | klíče | klíčů |
| Datif | klíči | klíčům |
| Accusatif | klíč | klíče |
| Vocatif | klíči | klíče |
| Locatif | klíči | klíčích |
| Instrumental | klíčem | klíči |
klíč \kliːtʃ\ masculin inanimé
- Clé.
- Musím si nechat zhotovit duplikát ztraceného klíče od vchodu do domu.
- (Technique) Clé.
- Matku je nutné dobře utáhnout klíčem, aby se při chodu motoru nepovolila.
- (Musique) Clé.
- V notách pro klavír se používá houslový a basový klíč.
- (Cryptologie) Clé.
- Šifrovací klíč bývá veřejný, zatímco dešifrovací klíč bývá tajný a znám jenom svému držiteli. Tedy zasílaní šifrovaných zpráv konkrétnímu adresátovi je umožněno všem, zatímco dešifrovat je může jenom on sám. (Wikipedie, « Šifrovací klíč »)
Dérivés modifier
- klíčový
- klíčník
- paklíč
- primární klíč
- cizí klíč
- šifrovací klíč
- veřejný klíč
- soukromý klíč
- houslový klíč
- basový klíč
Vocabulaire apparenté par le sens modifier
Prononciation modifier
- (Région à préciser) : écouter « klíč [Prononciation ?] »
Voir aussi modifier
- klíč sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références modifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage