Voir aussi : kmeň

TchèqueModifier

ÉtymologieModifier

Dans les langues slaves [1], n'existe qu'en tchèque et en slovaque (→ voir kmeň), le suffixe -men est identique à celui de pla-men, pra-men, le radical trouve son cousin le plus proche dans le lituanien kūnas (« corps »).

Nom commun Modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif kmen kmene
Vocatif kmeni kmene
Accusatif kmen kmene
Génitif kmene kmenů
Locatif kmeni kmeních
Datif kmeni kmenům
Instrumental kmenem kmeni

kmen \kmɛn\ masculin

  1. Tronc d’un arbre, souche.
    • Keř je dřevnatá rostlina, jejíž hlavní odlišností od stromu je absence hlavního kmene, typicky nízko nad zemí se keře rozdělují do mnoha větví.
  2. (Sociologie) Tribu.
    • Příslušníci jednoho kmene obvykle sdílejí jazyk a náboženské rituály a mají jednotný systém autorit (náčelníků, kmenových starších apod.).
  3. (Biologie) Embranchement.
  4. (Linguistique) Radical d’un mot.
    • V lingvistice je kmen ta část slova (nejčastěji slovesa), která vznikne po oddělení koncovky; kmen sestává z kořene a kmenotvorné přípony.

DérivésModifier

Vocabulaire apparenté par le sensModifier

Voir aussiModifier

  • kmen sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)  

RéférencesModifier

  • [1] Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001