národ

Voir aussi : narod, naród

Slovaque modifier

Étymologie modifier

Mot panslave → voir národ.

Nom commun modifier

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	národ	národy
Génitif	národa	národov
Datif	národu	národom
Accusatif	národ	národy
Locatif	národe	národoch
Instrumental	národom	národmi

národ \ˈnaː.rɔt\ masculin

Nation.

Apparentés étymologiques modifier

medzinárodný, international
národný, national

Apparenté au russe, serbo-croate ou ukrainien народ. narod, au polonais naród, au slovène narod, au slovaque národ, ancien déverbal de narodit (« naitre ») ou dérivé de rod, avec le préfixe na- ; comparez avec la formation de natio (« nation »).

Nom commun modifier

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	národ	národy
Génitif	národu	národů
Datif	národu	národům
Accusatif	národ	národy
Vocatif	národe	národy
Locatif	národu	národech
Instrumental	národem	národy

národ \ˈnaː.rɔt\ masculin

Nation, peuple, ethnie.
- Češi jsou prostě rohlíkový národ.
  Les Tchèques sont tout simplement une nation de petits pains.
- Náš národ vznikl v 19. století jako jiné národy – tedy jako abstrakce, která měla logiku ve své době, ale neřekl bych, že ji má i dnes. Teď už to chce zase jinou, chytřejší abstrakci. Kdybychom se uměli nad pojem národ povznést, nemohlo by nám to neprospět. K čemu je nám dobré, že jsme národ? K ničemu. A jsme jím vůbec? Peroutka napsal, že jsme prostě obyvatelstvo, které tady zbylo. Je to špatná zpráva? Nejenom. Ukazuje, že konečně zas může být i něco lepšího než národ. Je mi přece jedno, k jakému národu patří člověk, co je mým sousedem v domě, ale chci mu rozumět v základních věcech, chci, abychom si navzájem byli vypočitatelní. S tím národ nemá co dělat. Ten pojem znamená pořád se vůči někomu vymezovat. To je nebezpečné. — (Pavel Kosatík, entretien au journal Reflex, 51/02)
  La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)