opovržení
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- De opovrhnout (« rejeter, dédaigner ») voir vrhnout.
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | opovržení | opovržení |
| Génitif | opovržení | opovržení |
| Datif | opovržení | opovržením |
| Accusatif | opovržení | opovržení |
| Vocatif | opovržení | opovržení |
| Locatif | opovržení | opovrženích |
| Instrumental | opovržením | opovrženími |
opovržení \ˈˀɔpɔvr̩ʒɛɲiː\ neutre
- Dédain, mépris.
- Pan Römpler odchází; číšníci se na něj dívají s pohledem, v němž se mísí lhostejnost s trochou opovržení. — (Viktor Dyk, Stud)
Synonymes modifier
Références modifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage