Tchèque modifier

Étymologie modifier

De poctít (« honorer ») avec le suffixe -ivý.

Adjectif modifier

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

poctivý poctivá poctivé
vocatif

poctivý poctivá poctivé
accusatif

poctivého poctivý poctivou poctivé
génitif

poctivého poctivé poctivého
locatif

poctivém poctivé poctivém
datif

poctivému poctivé poctivému
instrumental

poctivým poctivou poctivým
pluriel nominatif

poctiví poctivé poctivá
vocatif

poctiví poctivé poctivá
accusatif

poctivé poctivá
génitif

poctivých
locatif

poctivých
datif

poctivým
instrumental

poctivými

poctivý \Prononciation ?\ (comparatif : poctivější, superlatif : nejpoctivější)

  1. Louable.
    • Poctivý úmysl, intention louable.
  2. Honnête.
    • Poctivý pracovník, travailleur honnête.
    • Poctivý nálezce bude odměněn, la personne honnête qui a trouvé [l’objet perdu] sera récompensée.
  3. Bien fait, bon, de qualité.
    • Doba zmrzlinová: kam na ten nejpoctivější kopeček v Praze? La saison des glaces : où trouver le meilleur cornet à Prague ?
  4. (Archaïsme) Vertueux, qualifiait une jeune fille vierge, une épouse fidèle.
    • Vzal si poctivé děvče, il a épousé une jeune fille vertueuse.

Synonymes modifier

Antonymes modifier

Dérivés modifier

Prononciation modifier

Références modifier