skoupý
Étymologie
modifier- Du vieux slave скѫпъ, skǫpъ.
Adjectif
modifiernombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
---|---|---|---|---|---|
animé | inanimé | ||||
singulier | nominatif
|
skoupý | skoupá | skoupé | |
vocatif
|
skoupý | skoupá | skoupé | ||
accusatif
|
skoupého | skoupý | skoupou | skoupé | |
génitif
|
skoupého | skoupé | skoupého | ||
locatif
|
skoupém | skoupé | skoupém | ||
datif
|
skoupému | skoupé | skoupému | ||
instrumental
|
skoupým | skoupou | skoupým | ||
pluriel | nominatif
|
skoupí | skoupé | skoupá | |
vocatif
|
skoupí | skoupé | skoupá | ||
accusatif
|
skoupé | skoupá | |||
génitif
|
skoupých | ||||
locatif
|
skoupých | ||||
datif
|
skoupým | ||||
instrumental
|
skoupými |
skoupý \skɔʊ̯piː\ (comparatif : skoupější, superlatif : nejskoupější)
- Avare.
je skoupý na slovo.
- Il est avare de ses mots.
Starý miloušek začíná být skoupým. Co bys řekla, že nechce poctivému člověku ani přívětivého slova darovat? A víš proč? Jiná Bětka prý mu vlezla do ucha a prožírá prý se mu teď jako škvor až k srdci.
— (Josef Kajetán Tyl, Růže z keře nízkého)
Synonymes
modifierDérivés
modifierRéférences
modifier- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage