smrk
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Du vieux slave[1] qui donne le polonais świerk, le serbo-croate smreka-смрека, le slovaque smrek, l’ukrainien смерека, smereka. Peut-être apparenté à smilax (« if »).
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | smrk | smrky |
| Génitif | smrku | smrků |
| Datif | smrku | smrkům |
| Accusatif | smrk | smrky |
| Vocatif | smrku | smrky |
| Locatif | smrku | smrcích |
| Instrumental | smrkem | smrky |
smrk \smr̩k\ masculin
- (Botanique) Épicéa.
- Pod osamělým smrkem rostlo pět podhříbků.
Onomatopée modifier
smrk \smr̩k\
- Bruit, onomatopée de quelqu'un qui se mouche → voir smrkat.
- Naší malou dcerku jsme naučili smrkat tak, že jsme ji dali k nosu kapesník a řekli jí „smrk!“
- Naší malou dcerku jsme naučili smrkat tak, že jsme ji dali k nosu kapesník a řekli jí „smrk!“
Forme de verbe modifier
smrk \smr̩k\
- Variante de smrkl.
- Smrk’ párkrát do kapesníku.
- Smrk’ párkrát do kapesníku.
Références modifier
- ↑ Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001