Voir aussi : stat, stät, stať, stáť, sťat, sťať, štát

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Du vieux slave стоıaти, stojati. Il y a un second verbe, stát se qui partage l'infinitif mais dont la conjugaison diffère par un -n- épenthétique au présent, l'inaccentuation du participe passé, etc.
Comme État en français qui dérive du verbe latin stare (via son participe status), il a donné le substantif homonyme.

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif stát státy
Génitif státu států
Datif státu státům
Accusatif stát státy
Vocatif státe státy
Locatif státu státech
Instrumental státem státy

stát masculin inanimé

  1. État.
    • Zajímavé je, že Lužičané nikdy v historii neměli svůj vlastní stát.

Synonymes modifier

Dérivés modifier

Verbe modifier

stát imperfectif (duratif : stávat) (voir la conjugaison)

  1. Se dresser, être debout.
    • Stojím před Tebou.
      Je suis debout devant toi.
  2. Stationner, être là. D'où poser pour un artiste.
    • Stát nehnutě.
      rester immobile.
  3. Être avec une idée de position - par opposition à být (être par essence).
    • Stát na čele opozice - être à la tête de l’opposition.
  4. (Avec la préposition o) Tenir à, adopter un position et ne pas en démordre.
    • Ano, stojím o to.
      oui, j’y tiens.
  5. Couter, valoir.
    • Kolik to stojí?
      Cela coûte combien ?
  6. (Avec la préposition za) Valoir le coup, en valoir la peine.
    • Nuda na entou, blbost na entou, těšil jsem se ale stálo to za prd. — (blog)
      Ennui puissance n, débilité puissance n. Je me réjouissais mais ça valait pas le coup.

Antonymes modifier

Dérivés modifier

Interjection modifier

stát! \Prononciation ?\

  1. Halte !

Prononciation modifier

Références modifier