výslovný

Tchèque

Étymologie

Probable contraction de vyslovený (« proféré, déclaré, articulé »), participe passif de vyslovit.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	výslovný		výslovná	výslovné
	vocatif	výslovný		výslovná	výslovné
	accusatif	výslovného	výslovný	výslovnou	výslovné
	génitif	výslovného		výslovné	výslovného
	locatif	výslovném		výslovné	výslovném
	datif	výslovnému		výslovné	výslovnému
	instrumental	výslovným		výslovnou	výslovným
pluriel	nominatif	výslovní	výslovné		výslovná
	vocatif	výslovní	výslovné		výslovná
	accusatif	výslovné			výslovná
	génitif	výslovných
	locatif	výslovných
	datif	výslovným
	instrumental	výslovnými

výslovný \ˈviːslovniː\ (comparatif : výslovnější, superlatif : nejvýslovnější)

1. Formel, explicite, exprès.
   • výslovný příkaz.

     injonction, ordre formel.

   • nejvýslovnější rozkaz.

     un ordre des plus absolus.

   • výslovný souhlas.

     consentement explicite.

Synonymes

• přísný

Dérivés

• výslovnost, prononciation

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage