výtržník
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Avec le sens de « coupé du monde, hors-la-loi », de vytrhnout (« arracher, extirper »), c'est proprement le dérivé en -ík d'un ancien adjectif výtržný[1] (« sectaire, hérétique »), dont dérive également výtržnost et régularisé en vytržený.
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | výtržník | výtržníci |
| Génitif | výtržníka | výtržníků |
| Datif | výtržníku ou výtržníkovi |
výtržníkům |
| Accusatif | výtržníka | výtržníky |
| Vocatif | výtržníku | výtržníci |
| Locatif | výtržníku ou výtržníkovi |
výtržnících |
| Instrumental | výtržníkem | výtržníky |
výtržník \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : výtržnice)
- Voyou, fauteur de trouble.
- Několik výtržníků vzalo z vojenského auta stojícího před budovou kanystr s benzínem, další skupina výtržníků převrátila osobní vůz zn. Gaz stojící poblíž, obě vozidla polila benzínem a zapálila. — (Ministerstvo vnitra ČSR k událostem z 28. a 29. března (1969))
Synonymes modifier
Dérivés modifier
Apparentés étymologiques modifier
Références modifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage