výtržník

TchèqueModifier

ÉtymologieModifier

Avec le sens de « coupé du monde, hors-la-loi », de vytrhnout (« arracher, extirper »), c'est proprement le dérivé en -ík d'un ancien adjectif výtržný[1] (« sectaire, hérétique »), dont dérive également výtržnost et régularisé en vytržený.

Nom commun Modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif výtržník výtržníci
Vocatif výtržníku výtržníci
Accusatif výtržníka výtržníky
Génitif výtržníka výtržní
Locatif výtržníku
ou výtržníkovi
výtržnících
Datif výtržníku
ou výtržníkovi
výtržníkům
Instrumental výtržníkem výtržníky

výtržník \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : výtržnice)

  1. Voyou, fauteur de trouble.

SynonymesModifier

DérivésModifier

Apparentés étymologiquesModifier

RéférencesModifier

  1. Výtržní klerikové vylučováni byli z kněžství. dans « Bachanti », Ottův slovník naučný.