vězeň

Tchèque

Étymologie

Substantivation du participe passif de vězet, du proto-slave *vęzieti (→ voir więzienie, prison, en polonais), lui-même forme de *vęzati qui donne vázat (« lier »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	vězeň	vězni ou vězňové
Génitif	vězně	vězňů
Datif	vězni ou vězňovi	vězňům
Accusatif	vězně	vězně
Vocatif	vězni	vězni ou vězňové
Locatif	vězni ou vězňovi	vězních
Instrumental	vězněm	vězni

vězeň \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : vězenkyně)

1. Prisonnier.
   • Charita pečuje o propuštěné vězně. — (Denik.cz)

     Un organisme de charité s'occupe des prisonniers remis en liberté.

   • Bývalí vězňové si připomněli osvobození koncentračního tábora.

     D'anciens prisonniers ont commémoré la libération du camp de concentration.

Apparentés étymologiques

• věznit, uvěznit (emprisonner)
• vězení (emprisonnement)
  • vězeňský
• věznice (prison)
• věznitel

Références

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage