vida
FrançaisModifier
Forme de verbe Modifier
Voir la conjugaison du verbe vider | ||
---|---|---|
Indicatif | ||
Passé simple | ||
il/elle/on vida | ||
vida \vi.da\
- Troisième personne du singulier du passé simple de vider.
- Il se rendit à la cuisine, ouvrit une canette de bière et la vida en deux gorgées. — (Yves Beauchemin, Le Matou, 1981)
AnagrammesModifier
Voir aussiModifier
- vida sur Wikipédia
CatalanModifier
ÉtymologieModifier
- Du latin vita.
Nom commun Modifier
Singulier | Pluriel |
---|---|
vida \ˈbiðə\ |
vides \ˈbiðəs\ |
vida [ˈbi.ðə], [ˈvi.ða] féminin
- Vie.
- Com evident experiència mostra, la debilitat de la nostra memòria, sotsmetent fàcilment a oblivió no solament los actes per longitud de temps envellits, mas encara los actes frescs de nostres dies, és estat doncs molt condecent, útil e expedient deduir en escrit les gestes e històries antigues dels homens forts e virtuosos, com sien espills molt clars, exemples e virtuosa doctrina de nostra vida, segons recita aquell gran orador Tul·li — (Joanot Martorell, Tirant lo blanc, prologue)
PrononciationModifier
EspagnolModifier
ÉtymologieModifier
- Du latin vita.
Nom commun Modifier
vida [ˈbi.ða] féminin
- Vie.
- Piensa en mí cuando sufras,
Cuando llores, también piensa en mí,
Cuando quieras quitarme la vida, — (María Teresa Lara, Piensa en mí, 1935.)- Pense à moi, quand tu souffriras,
Quand tu pleureras, pense aussi à moi,
Quand tu voudras mʼôter la vie,
- Pense à moi, quand tu souffriras,
- Piensa en mí cuando sufras,
PrononciationModifier
- France (Paris) : écouter « vida [Prononciation ?] »
EspérantoModifier
ÉtymologieModifier
Adjectif Modifier
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | vida \'vi.da\ |
vidaj \'vi.daj\ |
Accusatif | vidan \'vi.dan\ |
vidajn \'vi.dajn\ |
vida \ˈvi.da\
PrononciationModifier
- Pays-Bas (partie continentale) (Wijchen) : écouter « vida [Prononciation ?] »
AnagrammesModifier
OccitanModifier
ÉtymologieModifier
- Du latin vita.
Nom commun Modifier
Singulier | Pluriel |
---|---|
vida \Prononciation ?\ |
vidas \Prononciation ?\ |
vida [ˈbi.ðo], [ˈvi.do] (graphie normalisée) féminin
- Vie.
Variantes dialectalesModifier
AnagrammesModifier
RéférencesModifier
- (oc) Joan de Cantalausa, Diccionari General Occitan a partir dels parlars lengadocians, 2002 → consulter cet ouvrage
PortugaisModifier
ÉtymologieModifier
- (Date à préciser) Du latin vita.
Nom commun Modifier
vida \ˈvi.dɐ\ féminin
- Vie.
- Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
PrononciationModifier
- Portugal (Porto) : écouter « vida [Prononciation ?] »
SuédoisModifier
Forme d’adjectif Modifier
vida \Prononciation ?\
- Forme dérivée de vid.
PrononciationModifier
- (Région à préciser) : écouter « vida [Prononciation ?] »
TchèqueModifier
ÉtymologieModifier
Interjection Modifier
vida \vɪda\
- Voilà, exprime la surprise.
- Vida, to je ale překvapení! En voilà une suprise !
- Pěkně vás vítám, Švejku. Děkuji vám za návštěvu. Vida, to jsou k nám hosti. — (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
SynonymesModifier
Forme de verbe Modifier
vida \vɪda\
- (Désuet) Gérondif présent masculin singulier de vidět → voir vidouc, vidouce et vidoucí.
- Lid na poli pracující vida kolem ujížděti neznámé, ustával od práce a zíral za nimi. — (Karel Václav Rais, Povídky o českých umělcích)
- Le groupe travaillant au champ, voyant arriver un inconnu, cessa le travail et le dévisagea.
- Lid na poli pracující vida kolem ujížděti neznámé, ustával od práce a zíral za nimi. — (Karel Václav Rais, Povídky o českých umělcích)
ParonymesModifier
AnagrammesModifier
RéférencesModifier
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage