volající

Tchèque

Étymologie

De volat (« appeler »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	volající
	vocatif	volající
	accusatif	volajícího	volající
	génitif	volajícího		volající	volajícího
	locatif	volajícím		volající	volajícím
	datif	volajícímu		volající	volajícímu
	instrumental	volajícím		volající	volajícím
pluriel	nominatif	volající
	vocatif	volající
	accusatif	volající
	génitif	volajících
	locatif	volajících
	datif	volajícím
	instrumental	volajícími

volající \vɔlajiːt͡siː\

1. Appelant.
   • do nebe volající, qui en appèle au Ciel.
   • do nebe volající drzost, un culot monstre.

Apparentés étymologiques

• volací (« d’appel »)

Nom commun 1

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	volající	volající
Génitif	volajícího	volajících
Datif	volajícímu	volajícím
Accusatif	volajícího	volající
Vocatif	volající	volající
Locatif	volajícím	volajících
Instrumental	volajícím	volajícími

volající \vɔlajiːt͡siː\ masculin animé

1. Appelant, homme qui appèle.
   • Volající nahlásil požár.

Nom commun 2

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	volající	volající
Génitif	volající	volajících
Datif	volající	volajícím
Accusatif	volající	volající
Vocatif	volající	volající
Locatif	volající	volajících
Instrumental	volající	volajícími

volající \vɔlajiːt͡siː\ féminin

1. Appelante, femme qui appèle.
   • Volající zavěsila, la personne appelant a raccroché.

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage