žežulka
Tchèque modifier
Étymologie modifier
- Dérivé de žežhule (« coucou »), avec le suffixe -ka, apparenté au polonais gżegżołka, zazulka, zazula, au biélorusse зязюля, zjazjulja, au lituanien gegužė, gegutė.
Nom commun modifier
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | žežulka | žežulky |
| Génitif | žežulky | žežulek |
| Datif | žežulce | žežulkám |
| Accusatif | žežulku | žežulky |
| Vocatif | žežulko | žežulky |
| Locatif | žežulce | žežulkách |
| Instrumental | žežulkou | žežulkami |
žežulka \ʒɛʒulka\ féminin
- (Ornithologie) Coucou.
- Pod bukem v zeleném boru
pláče Maryška ze dvoru,
žalem chce jí srdce pukat;
vtom žežulka počne kukat.
Kuku, kuku, kuku!
Zní vesele s buku. — (Božena Němcová, Žežulka)
- Pod bukem v zeleném boru