Voir aussi : Ochota

Polonais modifier

Étymologie modifier

Avec le préfixe o- et le suffixe -ota, dérivé du vieux slave хотѣти, chotěti[1] qui donne chcieć (« vouloir »).

Nom commun modifier

ochota \ɔˈxɔta\ féminin

  1. Désir, envie.

Dérivés modifier

Prononciation modifier

Références modifier

  1. « ochota », dans Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Du vieux slave ochota qui donne le polonais ochota, le russe охота, ochota ; plus avant, lié à chtít (« vouloir »), chuť (« gout, envie, appétit »)[1].

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif ochota ochoty
Génitif ochoty ochot
Datif ochotě ochotám
Accusatif ochotu ochoty
Vocatif ochoto ochoty
Locatif ochotě ochotách
Instrumental ochotou ochotami

ochota \ɔxɔta\ féminin

  1. Disposition favorable, bon vouloir.
    • Pro psa se musí člověk stát tím nejpříjemnějším partnerem, neboť jen tehdy je pes schopen pracovat s ochotou a radostí.
      Le maitre doit être un partenaire agréable pour son chien, alors et seulement alors le chien pourra travailler avec empressement et plaisir.
  2. Serviabilité.

Antonymes modifier

Dérivés modifier

Références modifier

  1. Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001