místodržitel

Tchèque

Étymologie

composé de místo (« lieu, place ») et de držitel (« personne qui tient »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	místodržitel	místodržitelé
Génitif	místodržitele	místodržitelů
Datif	místodržiteli	místodržitelům
Accusatif	místodržitele	místodržitele
Vocatif	místodržiteli	místodržiteli
Locatif	místodržiteli	místodržitelích
Instrumental	místodržitelem	místodržiteli

místodržitel \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : místodržitelka)

1. Lieutenant, gouverneur d’une place forte, d’une province, d’un royaume, etc.
   • Fedor Fedorovič, carský polní maršálek a místodržitel.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage