Polonais modifier

Étymologie modifier

Apparenté à mknąć, au tchèque smyk[1].

Nom commun modifier

smyk \Prononciation ?\ masculin animé

  1. Enfant.

Synonymes modifier

Apparentés étymologiques modifier

Prononciation modifier

Références modifier

  1. « smyk », dans Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Déverbal de smýkat (« trainer ») → voir mykat et smeknout.

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif smyk smyky
Génitif smyku smy
Datif smyku smykům
Accusatif smyk smyky
Vocatif smyku smyky
Locatif smyku smycích
Instrumental smykem smyky

smyk \smɪk\ masculin inanimé

  1. Glissement, dérapage.
    • Vůz dostal smyk.
      la voiture a dérapé.
  2. (Agriculture) Niveleur.
    • Smyk je zemědělský nástroj sloužící ke smykování, vlečen za traktorem a jeho hlavní funkcí je urovnání povrchu ornice po orbě a vláčení a prokypření půdy.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Dérivés modifier

Apparentés étymologiques modifier

Prononciation modifier

  • Tchéquie : écouter « smyk [smɪk] »

Voir aussi modifier

  • smyk sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)  

Références modifier