víš \Prononciation ?\
- Deuxième personne du singulier du présent de vědět.
- „Miláčku můj,“ šeptala víla, „vždyť víš, že tě mám ráda. Jak bych tě mohla líbat, kdybych tě neměla ráda? — (Ferdinand Karafiát, Úryvek z pohádky, 1910)
- « mon amour, murmura l’ondine, mais tu sais combien je t’aime. Comment pourrais-je t’embrasser si je ne t’aimais pas ? »
