fňukavý

Tchèque

Étymologie

De fňukat (« ronchonner, se plaindre »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	fňukavý		fňukavá	fňukavé
	vocatif	fňukavý		fňukavá	fňukavé
	accusatif	fňukavého	fňukavý	fňukavou	fňukavé
	génitif	fňukavého		fňukavé	fňukavého
	locatif	fňukavém		fňukavé	fňukavém
	datif	fňukavému		fňukavé	fňukavému
	instrumental	fňukavým		fňukavou	fňukavým
pluriel	nominatif	fňukaví	fňukavé		fňukavá
	vocatif	fňukaví	fňukavé		fňukavá
	accusatif	fňukavé			fňukavá
	génitif	fňukavých
	locatif	fňukavých
	datif	fňukavým
	instrumental	fňukavými

fňukavý \ˈfɲukaviː\ masculin

1. Ronchon, plaintif, râleur.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)