flektivní

Tchèque

Étymologie

Dérivé savant du latin flecto (« fléchir »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	flektivní
	vocatif	flektivní
	accusatif	flektivního	flektivní
	génitif	flektivního		flektivní	flektivního
	locatif	flektivním		flektivní	flektivním
	datif	flektivnímu		flektivní	flektivnímu
	instrumental	flektivním		flektivní	flektivním
pluriel	nominatif	flektivní
	vocatif	flektivní
	accusatif	flektivní
	génitif	flektivních
	locatif	flektivních
	datif	flektivním
	instrumental	flektivními

flektivní \Prononciation ?\

1. Flexionnel.
   • Ve flektivních jazycích je pád jedním z hlavních prostředků, jak vyjádřit vztahy ve větě.

     Dans les langues flexionnelles, etc.

Synonymes

• flexivní

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage