Voir aussi : tyl, tył

Tchèque modifier

Étymologie modifier

Du vieux slave tylъ ; plus avant, avec la même métaphore de « chose ronde, tour, tourner, tournure » qui, en latin, relie colo (« retourner la terre, cultiver »), collum (« cou ») et colus (« quenouille ») apparenté à tlustý, týt, tuk, tisíc, tumor.

Nom commun modifier

Cas Singulier Pluriel
Nominatif týl týly
Génitif týlu týlů
Datif týlu týlům
Accusatif týl týly
Vocatif týle týly
Locatif týlu týlech
Instrumental týlem týly

týl \Prononciation ?\ masculin inanimé

  1. (Anatomie) Nuque, occiput.
  2. Arrière, partie arrière.
    • Každý jediný člověk má na jedné straně čelo a na druhé týl. Když se řada rozdělí na půl, každá polovina bude stále mít čelo a týl. — (Wikipedia, Magnet)
    1. (Militaire) Arrières.
      • Boje podpořili i slovenští partyzáni, kteří se pokoušeli napadat německý týl. Wehrmacht však proti nim nasadil poměrně silné jednotky. — (Wikipedia, Boje o Liptovský Mikuláš)

Notes modifier

  • Le génitif fait aussi týla (→ voir chléb au sujet de la forme archaïque du génitif)

Synonymes modifier

Antonymes modifier

Dérivés modifier

Voir aussi modifier

  • Týlní kost sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)  

Références modifier