oprávněný
Étymologie
modifierAdjectif
modifiernombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
---|---|---|---|---|---|
animé | inanimé | ||||
singulier | nominatif
|
oprávněný | oprávněná | oprávněné | |
vocatif
|
oprávněný | oprávněná | oprávněné | ||
accusatif
|
oprávněného | oprávněný | oprávněnou | oprávněné | |
génitif
|
oprávněného | oprávněné | oprávněného | ||
locatif
|
oprávněném | oprávněné | oprávněném | ||
datif
|
oprávněnému | oprávněné | oprávněnému | ||
instrumental
|
oprávněným | oprávněnou | oprávněným | ||
pluriel | nominatif
|
oprávnění | oprávněné | oprávněná | |
vocatif
|
oprávnění | oprávněné | oprávněná | ||
accusatif
|
oprávněné | oprávněná | |||
génitif
|
oprávněných | ||||
locatif
|
oprávněných | ||||
datif
|
oprávněným | ||||
instrumental
|
oprávněnými |
oprávněný \ˈopraːvɲɛniː\ (comparatif : oprávněnější, superlatif : nejoprávněnější)
- Légitime, légal.
Oprávněný držitel (bonae fidei posesor) je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří.
Prononciation
modifierHomophones
modifierRéférences
modifier- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage