činovník

Voir aussi : činovnik

Tchèque

Apparenté à čin (« acte »), du russe чиновник, činovnik (« fonctionnaire, serviteur de l’État »).

činovník \Prononciation ?\ masculin animé

(Histoire) Fonctionnaire dans la Russie tsariste.
- Jeden jed, jedno zlé na světě jsou činovníci (úředníci) ruští. — (Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus)
  Le seul poison, le seul mal, en ce monde, sont les fonctionnaires russes.
Officier, personne qui remplit un office, une fonction.
- Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organisacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) nebo Sudetendeutsche Partei (SdP) nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova Garda, nebo v jiných fašistických organisacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. — (Dekret o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů)
  La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
(Sport) Arbitre au hockey.
- Činovník utkání je podle 5. části pravidel ledního hokeje jeden nebo dva hlavní rozhodčí.
  La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)