činovník

Voir aussi : činovnik

Tchèque

Étymologie

Apparenté à čin (« acte »), du russe чиновник, činovnik (« fonctionnaire, serviteur de l’État »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	činovník	činovníci
Génitif	činovníka	činovníků
Datif	činovníku ou činovníkovi	činovníkům
Accusatif	činovníka	činovníky
Vocatif	činovníku	činovníci
Locatif	činovníku ou činovníkovi	činovnících
Instrumental	činovníkem	činovníky

činovník \Prononciation ?\ masculin animé

1. (Histoire) Fonctionnaire dans la Russie tsariste.
   • Jeden jed, jedno zlé na světě jsou činovníci (úředníci) ruští. — (Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus)

     Le seul poison, le seul mal, en ce monde, sont les fonctionnaires russes.

2. Officier, personne qui remplit un office, une fonction.
   • Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organisacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) nebo Sudetendeutsche Partei (SdP) nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova Garda, nebo v jiných fašistických organisacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. — (Dekret o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů)
3. (Sport) Arbitre au hockey.
   • Činovník utkání je podle 5. části pravidel ledního hokeje jeden nebo dva hlavní rozhodčí.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

• (Fonctionnaire) úředník, funkcionář
• (Arbitre) rozhodčí

Voir aussi

• činovník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)