obyčej

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave обычаи, оbуčаjь, qui donne aussi le polonais obyczaj (pl), le russe обычай (ru) ; plus avant, il est pour ob-vyčаjь, du même radical que z-vyk-at, učit (« habituer », « enseigner, apprendre »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	obyčej	obyčeje
Génitif	obyčeje	obyčejů
Datif	obyčeji	obyčejům
Accusatif	obyčej	obyčeje
Vocatif	obyčeji	obyčeje
Locatif	obyčeji	obyčejích
Instrumental	obyčejem	obyčeji

obyčej \ɔbɪtʃɛj\ masculin inanimé

1. Coutume, habitude.
   • Z názoru, že jméno jedince je jeho duše, vychází obyčej inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že se jim dá jméno některého z nich.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

• konvence, úzus, zvyk, zvyklost

Dérivés

• nadobyčej
• obyčejný

Voir aussi

• obyčej sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage