rtík

Tchèque

Étymologie

Diminutif en -ík de ret, rty.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	rtík	rtíky
Génitif	rtíku	rtíků
Datif	rtíku	rtíkům
Accusatif	rtík	rtíky
Vocatif	rtíku	rtíky
Locatif	rtíku	rtících
Instrumental	rtíkem	rtíky

rtík \Prononciation ?\ masculin inanimé

1. Petite lèvre, partie supérieure ou inférieure de la lèvre, fossette.
   • Tobě, ó máti má,
     dětskýma očima
     dán první dík
     za noci probdělé
     u dětské postele,
     kdy pláčem zachvěl se
     můj drobný rtík. — (Vzpomínky Msgre. Františka Jemelky)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Anagrammes

• trik